čtvrtek 5. května 2016

# recenze

Jack London - Volání divočiny, Stopami minulých životů

Ahoj!
Jsem tu s recenzí na knihu, na kterou jsem se vážně hodně těšila a měla opravdu velká očekávání. Jack London je jeden z nejosobitějších amerických autorů a svým Bílým tesákem mě opravdu dostal. Doufala jsem že to bude aspoň z poloviny tak dobrá jako právě Bílý tesák. Líbila se mi nakonec kniha?

Začnu rovnou obsahem prvního příběhu a to Voláním divočiny. Dopředu říkám, že pokud máte hodně rádi pejsky a nemáte rádi příběhy o jejich prodeji, bití a špatném zacházení, tak na knihu ani nemyslete a rovnou přeskočte k obsahu druhého příběhu.

Příběh začínáme na jihu, kde na statku žije soudce se svými služebnými a tak dále. Soudce vlastní velké množství psů a také jednoho závistivého zahradníkova pomocníka. Tento pomocník si umanul, že peníze vydělá na prodeji Buka. Velkého krásného psa. Takto se Buk přes různé tyrany a trapiče dostane až na Aljašku, kde právě propukla zlatá horečka. Musí se od základu naučit běhat na sněhu a tahat saně s poštou. Psi se tam pohánějí pomocí bičů, holí a kopanců a moc přátel tam Buk opravdu nenašel. Začal se učit novému životu a po nějaké době si mezi psi vydobyl respekt. Po několika trasách mezi městy a nalezišti zlata se Bukovi majitelé změnili na neznalce, kteří nemají ani páru o tom jak se psem zacházet. Myslíte, že Buk zemře pod rukama těchto lidí, nebo najde spokojený život?

Tenhle příběh splnil má očekávání. Byl napínavý, místy opravdu hodně krutý, a to zejména při popisu týrání psů a přiznávám, že já jako velký milovník psů, jsem měla co dělat abych se nerozbrečela. Opravdu zde byly smutné pasáže, ale na druhou stranu celkový dojem z příběhu jsem měla vážně dobrý a myslím, že mi dlouho bude ležet v paměti. Najdete zde přesné popisy zacházení se psy v této době a všichni si po přečtení této knihy dvakrát rozmyslíte, zda psa uhodíte nebo ne. Je to hodně silný příběh, Bukovi jsem fandila a chtěla vědět, jak to celé dopadne. Při několika scénách jsem dokonce vyskakovala ze židle. V několika místech se vyskytují zbytečné popisy, ale všimla jsem si, že to je autorova specialita. I přesto jsem se nemohla od příběhu odtrhnout a musela číst a číst a číst.

Myslím si, že po tomhle znovu nesáhnu, ale za přečtení to podle mě určitě stojí, už jen proto, abyste byli v obraze.

Tomuhle příběhu bych dala 4/5 hvězdiček.

Ovšem ten druhý příběh v knize.. při psaní této recenze budu dlouho hledat slova.

Na databázi knih má relativně vysoké hodnocení - 92%.

Ocitáme se ve věznici s vysokoškolským profesorem, který nás bude celou knihou provádět jako její vypravěč. Je odsouzen na doživotí a zároveň čeká, kdy mu na krku přistane oprátka a bude konec. Seznámí nás se svou blízkou minulostí, blízkou přítomností, s tím jak to ve věznici chodí a s jeho spory s dozorci, ředitelem a tak dále. Zároveň poznáme spoustu zajímavých postav z řad vězňů, dále spoustu intrik a uvidíme, co všechno jsou lidé schopni udělat pro peníze, svobodu a trochu tabáku. Když se hlavní hrdina dostane do svěrací kazajky, pomocí bolesti a své mysli se naučí procházet svými minulými životy. Dostaneme se na poušť, mezi indiány, do Japonska, a ze všech životů vybere vypravěč ty nejzajímavější události a vám umožní prožít je všechny s ním. Na konci knihy se vracíme zpět do těla ve svěrací kazajce. Jak to asi dopadne?

OK.. Řeknu vám to úplně upřímně. Tenhle příběh jsem nedočetla.
Ze začátku mě bavila ta část o vězení, z jeho minulosti jen první dva příběhy o indiánech a cestou pouští. Jakmile jsme se přesunuli do Japonska, a já přečetla 50 stran o cestě lodí a utíkání se spoustou nezapamatovatelných jmen jsem to opravdu vzdala.

Část z vězení a toho,jak to tam probíhá, se mi líbila hodně. Všechno jsem si dokázala představit a hodně mě zajímalo jak to tam všechno probíhalo. Bylo to zajímavé, ale ne nijak napínavé, nebo že bych se od toho nemohla odtrhnout a musela číst dál. Část o tom, jak se učil umrtvit své tělo a dostat se do minulosti, byla také zajímavá, ale už ne tolik. Bylo mi jasné, že se mu to jednou povede, ale stále jsem byla zvědavá co ty minulé životy, takže jsem četla dál. Příběh malého devítiletého chlapce v boji s Indiány uprostřed pouště mě okouzlil. Příběh z Japonska mě ale tak moc zklamal, že jsem neměla sílu ani chuť knihu dočítat. Jako to bývá i u jiných knih, některé příběhy jsou slabší, jiné povedené. Možná někdy dočtu poslední kapitolu, abych věděla jak to dopadne, ale zatím mě to fakt vůbec neláká.

Napište mi, pokud jste knihu četli a jak se líbila vám.

Příběh ode mě dostane 2/4 hvězdiček.

Neříkám, že se nikomu z vás nebude líbit. I komentáře na DK mluví opačným pólem, ale mě tenhle příběh zklamal a vůbec mě nedostal.

Celkově dám knize

Knížka je recenzní výtisk od http://www.knihydobrovsky.cz/ a tímto jim ještě jednou moc děkuji za spolupráci. Knihu najdete zde.


2 komentáře:

  1. Ahoj :) Četla jsem. Abych byla upřímná, tak mě dost překvapilo, jak prapodivně tu knihu vydali - soudím teda podle fotky u recenze. Volání divočiny a Stopami minulých životů jsou dva zcela samostatné a spolu nijak nesouvisející texty a myslím si, že společné vydání v jednom svazku může oběma spíše ublížit. Taky mě dost překvapil ten název "Stopami minulých životů", protože posledních možná tak už i třicet let ta kniha vychází pod názvem Tulák po hvězdách (určitě jsi to už někdy slyšela), je to totéž. Je taky dost možné, soudím podle názvu, že to vydali v nějakém starém překladu (já mám doma vydání ze 30. let, které se právě jmenuje Stopami minulých životů), aby ušetřili za překlad nový. Občas se to dělá.. ale moc dobře to není no..
    Ale zpátky ke knize Stopami minulých životů/Tulák po hvězdách. Tedy já musím říct, že tu knížku fakt miluju. Poprvé jsem ji četla snad někdy ve třinácti nebo tak a fakt se mi to líbilo. Mám ráda silné příběhy a dobrá vyprávění, mám ráda fantaskní motivy, takže příběh, v němž vězeň odsouzený k trestu smrti dostává své tělo a svůj mozek do stavu podobného smrti a vrací se do svých minulých životů... to pro mě bylo něco! A vlastně pořád je :-) Je to jedna z těch knížek, které mě hodně ovlivnily a na které nedám dopustit. Třeba se k ní jednou vrátíš a zanechá úplně jiný dojem :-) Hlavně si ale myslím, že po tom Volání divočiny Ti to nesedlo.. tyhle dva texty by neměly být v jednom svazku. Pokud máš ráda Londona a taky by Tě zajímal ještě trošku jiný London, zkus knížku Démon alkohol. Zase to nebude nikterak příjemné čtení, možná v leccčems podobné tomu Tulákovi po hvězdách.. tématem je alkoholismus.. ale je to pecka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, že po Volání divočiny to byl skok jako do jiné dimenze a také si myslím, že tyto příběhy by neměly být vydány spolu. S odstupem času si myslím, že mě to hodně "ovlivnilo" a čekala jsem něco naprosto jiného. Pokud někdy budu mít náladu na něco, u čeho budu muset přemýšlet a vcítit se do postavy, tak knížku příběh zkusím ještě jednou, snad máš pravdu v tom, že podruhé se mi bude líbit a zamiluji se do něj. :) Démon alkohol zní dobře, koukala jsem na anotace a recenze a vypadá to lákavě, tak to také někdy zkusím. :) Děkuji za krásný komentář s názorem! :)

      Vymazat

Děkuji za Váš čas věnovaný čtení a komentování mého blogu! ♥

Instagram